Říjen – Dlouhé stráně + Mikul. vrch

Už celý týden před výjezdem strašili meteorologové, že přijde sněžení a tak trochu z obav jsme čekali v jaké míře.

01 – Odjezd ze Skalice

Ještě páteční telefonát potvrzoval, že cesta je sjízdná a taktéž sobotní záběry z kamer na velínu vypadali slušně. Po vyzvednutí povolení na velínu jsme se vydali po pěkné, prohrnuté cestě i s nasazenými řetězy vstříc dvouhodinové cestě k horní nádrži.

02 – Příjezd na dlouhé stráně

Po příjezdu na hráz spodní nádrže ještě vypadalo vše OK. Cesta byla prohrnuta i další úsek kolem této spodní nádrže.

03 – Hráz spodní nádrže

To bylo však vše. Před námi se objevila čerstvě zasněžená silnice a my dumali co teď.

04 – Rozcestník na spodní nádrži

Po prvním pokusu, kde jsme ještě všichni seděli v autě, se forman po třiceti metrech zastavil. A tak já s Mirkem vysedáme a pomáháme Petrovu autu se rozjet. Povedlo se. Za okamžik už Petr nebyl v dohlednu a my šlapeme pěšky. Dorážíme k prvnímu rozcestníku a s bláhovou představou, že nahoru je to 4,5 km, pokračujeme dále. Na tom rozcestníku bylo 4,5 km ale jen k dalšímu rozcestníku Pod horní nádrž. Špatně jsme to četli.

05 – Tady nám bylo ještě dobře

Hned procházíme první pravotočivou vracečkou a doufáme, že Petra napadne na nějakém příhodném místě zastavit. Nestalo se tak, i když byly úseky docela beze sněhu a na relativní rovině. Procházíme druhou tentokráte levotočivou vracečkou. Petra není vidět. A tak po dalších asi 500 metrech už chytám nervy a jen tak začnu křičet: „Petře!! Kde jsi!!“, odpověď žádná. Zkouším to podruhé.

06 – Spodní nádrž

Najednou slyšíme: „Potřebuji pomoci!“ bal to Petrův hlas v dáli. Po pravé straně přes kaňon je viděl v dálce Petrův vůz a nějaká osoba u něj. V té chvíli, nasraní na celý svět, nás napadla jedna věc. Projdeme kolem něj, ať si pomůže sám. Z toho však sešlo. Procházíme třetí pravotočivou zpátečkou a po chvíli už vidíme auto lépe. Za chvíli už Petrovi pomáháme roztlačit auto.

07 – Tady na nás čekal Petr

Po menších zastávkách a střídání řidičů nakonec Mirek dojel, kde mohl a utopil se v závěji. Na řadu přichází lopata. Stojíme u čtvrté zpátečky. Už během cesty za Mirkem zjišťujeme, že něco vytéká z auta. Po otevření motoru, nám bylo vše jasno. Petr během dlouhé cesty nahoru trochu vyvařil vodu z chladiče. Takže začíná boj se sněhem. Jsme u poslední vracečky, kterou jsme prošli a taktéž zde vidíme rozcestník. Nikoho však se nenapadlo podívat a to do dnes nechápu proč jak je to ještě daleko nahoru.

08 – Petr odhazuje sníh a urvaný řetěz v mojí ruce

Dalších asi tři sta metrů pomocí lopaty děláme cestičku pro pravé kolo, kde už chyběl sněhový řetěz, který se totálně roztrhal. Totálně vyčerpaní začínáme vybalovat. Petr Frýdek šel ještě prozkoumat cestu směrem nahoru. Přišel zpět. Tvrdil, že nahoru už to není daleko a tak se nám ulevilo.

09 – Bylo potřeba udělat cestičku

Asi jsme až na vrcholu a těch pár metrů nebude chybět. Po vztyčení antén a postavení stanu v příkopě, kde Petr ihned zalehl, zkoušíme skenovat pásmo. Nic moc. Slyšíme Jardu orlová a tak na něj hned voláme, jak to vypadá. Říká, že je to dobré. Snad to bude lítat. Opak byl pravdou a už fakt že spojení s Frantou Hokejem se nedařilo, to dopadne asi zle. Za tři hodiny vysílání šest spojení a to více jak polovina těžce vydřených.

10 – Vybalování

Něco kolem šestnácté hodiny najednou na mne Mirek, který seděl na zadním sedadle za mnou, volal, ať se podívám před sebe. Přes zapařené přední sklo auta ve velké mlze před námi vidím nějaké světlo. Blížilo se k nám docela velkou rychlostí. Teprve až těsně před námi rozpoznávám nějaké auto. Okamžitě vyskakuji ven. Pokouším se toto auto zastavit, ať nám nepřejedou kotvící lana, která jsou natažené přes silnici. Nějací mladíci jen tak si vyjeli z recese na Dlouhé stráně. V pohodě se rozjeli, prokličkovali mezi lany a pokračovali dále.

Pokoušíme se vysílat, ale stále to nelítá a do toho ještě nějaké zvláštní rušení jako by se rozbíhal nějaký motor. Po chvíli na mne Mirek opět volá, že jede další auto. Opakuje se situace jako u prvního auta. Napadá nás jedno. Cesta je teď projetá a snad by se to dalo po nich vyjet. Počkáme, až pojedou dolu a zeptáme se co a jak. Ale to už proti nám jede třetí vůz. Tentokrát stoprocentně vím, co to bylo za značku. Octavka. Jelikož ta už neměla takové štěstí rozjet se a tak jsem i pomáhal jí roztlačit. Nepomohlo to a tak řidič musel couvat dolu a při tom nám málem vzal i lano směrovky. Musím ho odvázat a počkat zda se rozjede.

Musím rychle zpátky do auta. Začínalo mi, být zima. Na CB nic. Sem tam slyšíme někoho, ale dořvat se nešlo. Chvíli také povídáme s Tukanami na Pradědu.

11 – Pokus o vysílání

Kluci, co jeli nahoru, se začínají vracet a prý nedojeli. Asi po pěti stech metrech narazili na závěje a dál už cesta nevede.

To byl poslední hřebík do rakve.

Balíme.

Mirek ještě jednou šel prozkoumat cestu, kde jela auta a jen potvrdil jejich konstatování, že dál to nejde. Po návratu budíme Petra a s konečnou platností balíme. S pocitem, že jsme nezůstali viset tři sta metrů pod vrcholem, jedeme domů.

12 – ..a ve vnitř

Po příjezdu, něco kolem třiadvacáté hodiny, mi Franta Hokej na pásmu sděluje, že příští týden jedeme na Mikulčin vrch. Jestli jedu také. Po organizačních změnách u mne v práci jsem souhlasil.

Mikulčin vrch


V sobotu 27. října, ráno v šest nakládáme Jirku Lysůvky a přes Lipník nad Bečvou jedeme na Mikulčák.

1 – Páteční balení

2 – Zastávka v Lipníku na hřbitově

Těsně po desáté začíná Franta Hokej vysílat.

3 – Jirka Lysůvky a Franta Hokej

Tak tady jsme spali a věřte že horší postel jste nazažili.

4 – Nahoře Jirka dole MateS

Během toho kdy Franta rozjížděl expedici, stavíme ještě s Jirkou směrovku.

5 – Směrovka

Kolem jedenácté usedáme i my k vysílačce a snažíme se naslouchat ve změti cizojazyčných hovorů a rušení. Moc toho však nepobíráme.

Já to vzdávám a jdu si lehnout. Budím se asi v pět a jdu se podívat jak jim to lítá. Nic moc. Koukám však na nejdelší spojení a dokonce do mobilu na Rozvadov. Až se tomu nedá věřit. DX-ové rušení však bylo, tak proč ne.

6 – Franta a MateSova ruka

7 – Náš vůz

8 – Ještě jednou směrovka focená od severu

Tentokrát jsem dal na Frantu a vysílali jsme na Black Piráta. I po této expedici je můj postoj k této anténě negativní.

9 – Black pirate

Před dvacátou už rušení není tak velké a frekvence brejků stoupá. Stále je to však podprůměrný výsledek.

10 – V kuchyni se vysílalo

11 – Balení a Jirka

Během další doby vysílání se už nic zvláštního nestalo a tak na druhý den odjíždíme domu s docela podprůměrným výsledkem.

Rekapitulaci nechám na jiných pověřenějších a tímto se pro dnešek loučím a příště opět na slyšenou.

12 – Expedice Morava říjen 2007